Читать «Nesnesitelna lehkost byti - оригинал» онлайн - страница 34

"dám přednost Ženevě!" mělo proto pro něho jasný smysl: jeho milenka po něm už netouží jako po milenci.

Jak je to možné, že je před ní tak nejistý? Neměl k tomu přece nejmenší důvod!

Byla to ona, ne on, kdo projevil první erotickou iniciativu krátce po jejich seznámení; byl hezký muž, byl na vrcholu vědecké kariéry, byl dokonce obáván svými kolegy, protože projevoval v odborných diskusích pýchu a tvrdohlavost. Proč tedy myslí každý den na to, že ho jeho milenka opustí?

Nemohu to pochopit jinak, než že láska pro něho nebyla prodloužením jeho veřejného života nýbrž jeho protipólem. Znamenala pro něho touhu odevzdat se milované ženě na milost a nemilost. Ten, kdo se vzdá tomu druhému jako voj ák do zajetí, musí předem odhodit jakoukoli zbraň. A nemá-li žádnou obranu proti ráně, nemůže se ubránit tomu, aby se ptal, kdy ta rána přijde. Proto mohu říci: pro Franze znamenala láska ustavičné očekávání rány.

Zatímco se odevzdával své úzkosti, jeho milenka odložila štětec a odešla do vedlejší místnosti. Vrátila se s lahví vína. Beze slova ji otevřela a nalila víno do dvou sklenic.

Spadl mu kámen ze srdce a byl si k smíchu. Slova "dám přednost Ženevě!" neznamenala, že se s ním nechce milovat, ale právě naopak, že ji už nebaví omezovat chvíle lásky jen na cizí města.

Zvedla sklenku a vypila ji do dna. Také Franz pozvedl sklenici a napil se. Byl ovšem hrozně rád, že odmítnutí cesty do Palerma se ukázalo být výzvou k milování, ale bylo mu toho vzápětí i trochu líto: jeho milenka se rozhodla zrušit řeholi čistoty, kterou vnesl do jejich vztahu: nepochopila jeho úzkostnou snahu uchránit lásku před banalitou a oddělit ji radikálně od jeho manželského domova.

Nemilovat se s malířkou v Ženevě byl vlastně trest, který uložil sám sobě za to, že je ženatý s jinou ženou. Pociťoval to jako jakousi vinu či defekt. I když

erotický život s manželkou nestál za řeč, přece jen spali na jedné posteli, probouzeli se v noci hlasitým dechem toho druhého a vdechovali navzájem pachy svých těl. Spal by jistě raději sám, jenomže společná postel zůtávala symbolem manželství a symboly, jak víme, jsou nedotknutelné.

Pokaždé, když uléhal vedle manželky do postele, myslil na to, že si ho jeho milenka představuje, jak léhá vedle své manželky do postele. Pokaždé se při té

myšlence styděl a právě proto chtěl oddálit v prostou co nejdál postel, kde spal s manželkou, od postele, kde se miloval s milenkou.

Malířka si znovu nalila víno, upila, a potom mlčky, s jakousi podivnou nevšímavostí, jako by tu Franz vůbec nebyl, si svlékala pomalu halenku. Chovala se jako adept herectví, který má ukázat v hodině cvičení na konservatoři, jak si počíná, když je sám v místnosti a nikdo ho nevidí.

Byla jen v sukni a v podprsence. Pak (jako by si teprve teď všimla, že není v místnosti sama) se zadívala na Franze dlouhým pohledem.

Ten pohled ho uvedl do rozpaků, protože mu nerozuměl. Mezi všemi milenci se rychle vytvoří pravidla hry, jichž si nejsou vědomi, ale která platí a nelze je porušit. Pohled, který na něho v té chvíli upřela, se vymykal těm pravidlům; neměl nic společného s pohledy a gesty, které předcházely obvykle jejich milování. Nebyla v něm ani výzva ani koketnost, spíš jakási otázka. Jenomže Franz neměl nejmenší tušení, na co se ten pohled ptá.