Читать «Nesnesitelna lehkost byti - оригинал» онлайн - страница 33

Brzy poté se probudila Tereza. (Ruská letadla kroužila nad Prahou a v jejich hluku se nedalo spát.) Její první myšlenka byla: Vrátil se kvůli ní. Kvůli ní

změnil svůj osud. Teď už to není on, kdo bude zodpovědný za ni, teď je ona zodpovědná za něho.

Ta odpovědnost jí připadala nad její síly.

Ale pak si najednou vzpomněla, že včera, chvíli poté se objevil ve dveřích bytu, bilo na pražském kostele šest hodin. Když se poprvé setkali, služba jí končila v šest. Viděla ho sedět před sebou na žluté lavičce slyšela znít zvony na věži. Ne, to nebyla pověrčivost, to byl smysl pro krásu který ji zbavil tísně a naplnil touhou žít. Ptáci náhod se j í znovu slétali na ramena. Měla slzy v očích a byla nesmírně šťastna, že ho slyší dýchat vedle sebe.

TŘETÍ ČÁST - Nepochopená slova

1. --Ženeva je město vodotrysků a kašen,

parků, v nichž stojí kiosky, kde kdysi hrávala hudba. I budova university se ztrácí ve stromech. Franz před chvílí

skončil dopolední přednášku a vyšel z budovy. Z hadic tryskala rozprašovaná voda na trávník a on byl ve výborné náladě. Šel z university přímo za svou milenkou. Bydlila pár ulic odtud.

Stavoval se u ní často, ale vždy jen jako pozorný přítel, nikdy jako milenec. Kdyby se s ní miloval v jej ím ženevském ateliéru, šel by během jediného dne od jedné ženy ke druhé, od manželky k milence a zpět, a protože v Ženevě spěj í

manželé po francouzském způsobu na jedné posteli, šel by tedy během několika hodin z postele jedné ženy do postele druhé ženy. Zdálo se mu, že by tím ponížil milenku i manželku a konec konců i sám sebe.

Jeho láska k ženě, do níž se zamiloval před několika měsíci, mu byla tak vzácná, že se pro ni snažil vytvořit ve svém životě samostatný prostor, nepřístupné

území čistoty. Byl zván často přednášet na různé zahraniční university a přijímal teď tedy horlivě všechna pozvání. Protože jich nebylo dost, vymýšlel si ještě navíc neskutečné kongresy a symposia, aby mohl své odjezdy odůvodnit manželce. Jeho milenka, která disponovala volně svým časem, ho doprovázela. Umožnil j í tak, aby poznala během krátké doby mnoho evropských a jedno americké město.

"Za deset dnů, nejsi-li proti tomu, mohli bychom odjet do Palerma," řekl.

"Dám přednost Ženevě," odpověděla. Stála před štaflemi s rozmalovaným plátnem a pozorovala svůj obraz.

"Jak chceš žít a nepoznat Palermo?" snažil se žertovat.

"Já Palermo znám," řekla.

"Jak to," ptal se skoro žárlivě.

"Moje známá mi odtud poslala pohlednici. Přilepila jsem si ji lepicí páskou na záchodě. Copak sis j í nevšiml?"

Potom dodala: "Byl jeden básník z počátku století. Byl už velmi starý a jeho sekretář ho vedl na procházku. 'Mistře,' říká mu, 'podívejte se nahoru! Dnes letí nad městem první letadlo!' 'Umím si představit,' řekl mistr svému sekretáři a nezvedl oči ze země. Vidíš, a já si umím představit Palermo. Jsou tam stejné

hotely stejná auta jako ve všech městech. V mém ateliéru jsou aspoň pořád jiné obrazy."

Franz zesmutněl. Zvykl si na takové spojení milostného života s cestováním, že vkládal do výzvy "pojedeme do Palerma!" jednoznačně erotický vzkaz. Prohlášení