Читать «Nesnesitelna lehkost byti - оригинал» онлайн - страница 105

Myslil na to, že ta dívka ze snu se nepodobá žádné z žen, které kdy v životě potkal. Dívka, která mu připadala nejdůvěrněji známá, byla právě docela neznámá. Ale právě po ní vždycky toužil. Existuje-li nějaký jeho osobní Ráj, pak by v tom Ráji musil žít po jejím boku. Ta žena ze sna je "es muss sein!" jeho lásky.

Vzpomněl si na známý mýtus z Platonova Symposia: lidé byli nejdřív hermafrodité a Bůh je rozpoltil na dvě půlky, které od té doby bloudí světem a hledají se. Láska je touha po ztracené půli nás samých.

Připusťme, že je to tak; že každý z nás má někde na světě partnera, s nímž tvořil kdysi jedno tělo. Ta druhá půle Tomáše, to byla dívka, o které se mu zdálo.

Jenomže člověk nenajde druhou polovinu sebe sama. Místo toho mu pošlou v ošatce po vodě Terezu. Ale co se stane, když pak opravdu pozná ženu, která mu byla určena, druhou půli sebe sama? Komu dá přednost? Ženě z ošatky anebo ženě z Platonova mýtu?

Představil si, že žije v ideálním světě s dívkou ze sna. Kolem otevřených oken jejich vily jde Tereza. Je sama, zastavuje se na chodníku a dívá se na něho odtud nekonečně smutným pohledem. A on ten pohled nevydrží. Už zase cítí její

bolest ve svém vlastním srdci! Už zase je v moci soucitu a propadá se do její duše. Vyskočí oknem ven. Ale ona mu říká trpce, ať jen zůstane tam, kde se cítí být šťasten, a má ta prudká nevyrovnaná gesta, která ho vždycky rušila a nelíbila se mu na ní. Uchopí ty nervózní ruce, tiskne je ve svých dlaních, aby je uklidnil. A ví, že opustí kdykoli dům svého štěstí, že opustí kdykoli svůj ráj, kde žije s dívkou ze sna, že zradí "es muss sein!" své lásky, aby odešel s Terezou, ženou zrozenou ze šesti směšných náhod.

Seděl stále na posteli a díval se na ženu, která ležela vedle něho a tiskla ho ve spánku za ruku. Cítil k ní nevýslovnou lásku. Její spánek musil být v té

chvíli velmi křehký, protože otevřela oči a vyjeveně se na něho podívala.

"Kam se to díváš," ptala se.

Věděl, že ji nesmí probudit, ale vrátit zpátky do spánku; snažil se jí proto odpovědět tak, aby jeho slova vytvořila v její mysli obraz nového snu.

"Dívám se na hvězdy," řekl.

"Nelži, že se díváš na hvězdy. Vždyť se díváš dolů."

"Protože jsme v letadle. Hvězdy jsou pod námi," odpověděl Tomáš.

"Aha, v letadle," řekla Tereza. Tiskla ještě pevněji Tomášovu ruku a znovu usnula. Tomáš věděl, že se teď Tereza dívá dolů kulatým okénkem letadla, které letí vysoko nad hvězdami.

ŠESTÁ ČÁST Veliký pochod

1. --Teprve v roce 1980 jsme se mohli dočíst v

Sunday Times, jak zemřel Stalinův syn Iakov. Jako zajatec v německém táboře za druhé světové války byl ubytován dohromady s anglickými důstojníky. Měli společný záchod. Stalinův syn ho nechával znečištěn. Angličanům se nelíbilo dívat na záchod pomazaný hovnem, i když to bylo hovno syna tehdy nejmocnějšího muže světa. Vytkli mu to. Urazil se. Vytýkali mu to znovu a znovu, nutili ho, aby záchod očistil. Rozčílil se, hádal se s nimi, pral se. Nakonec žádal o slyšení u velitele tábora. Chtěl, aby je rozsoudil. Ale nafoukaný Němec odmítl mluvit o hovnu. Stalinův syn nemohl snést ponížení. Volaje k nebi strašlivé ruské nadávky, rozběhl se k elektřinou nabitým drátům, které obepínaly tábor. Dopadl na ně. Jeho tělo, které už nikdy neznečistí Angličanům záchod, na nich zůstalo viset.