Читать «Nesnesitelna lehkost byti - оригинал» онлайн - страница 103

"Tebe bolí žaludek!" poznala teprve nyní Tereza. Přisvědčil.

"Píchl sis injekci?"

Zavrtěl hlavou: "Zapomněl jsem si je obstarat." Zlobila se na jeho nedbalost a hladila ho po čele, které bylo mírně zpocené

bolestí.

"Teď je to trochu lepší," řekl.

"Lehni si," řekla a přikryla ho dekou. Odešla pak do koupelny a za chvíli si lehla vedle

něho.

Otočil k ní na polštáři hlavu a užasl: smutek, který jí vyzařoval z očí, byl nesnesitelný.

Řekl: "Terezo, řekni mi. Co je ti? V poslední době se s tebou něco děje. Já to cítím. Já to

vím."

Vrtěla hlavou: "Ne, nic mi není."

"Nezapírej!"

"Je to pořád to stejné," řekla.

"Pořád to stejné" znamenalo její žárlení a jeho nevěry. Ale Tomáš ještě naléhal. "Ne, Terezo. Tentokrát je to něco jiného. Takhle zle jsi na tom nikdy nebyla."

Tereza řekla: "Tak já ti to řeknu. Běž si umýt vlasy." Nerozuměl jí.

Řekla smutně, bez útočnosti, skoro něžně: "Tvoje vlasy už několik měsíců

intenzivně voní. Voní nějakým ženským klínem. Nechtěla jsem ti to říkat. Ale už

mnoho nocí musím vdechovat klín nějaké tvé milenky." Jen co to řekla, žaludek ho znovu zabolel. Byl zoufalý. Tolik se umývá! Tak pečlivě drhne celé tělo, ruce, obličej, aby na něm nezůstala ani stopa cizí

vůně. Vyhýbá se voňavým mýdlům v cizích koupelnách. Nosí s sebou všude vlastní surové mýdlo. Ale na vlasy zapomněl! Ne, na vlasy ho nenapadlo myslit!

A vzpomněl si na ženu, která si mu sedá na obličej a chce, aby ji miloval celou svou tváří a temenem hlavy. Nenáviděl ji nyní. Takové blbé nápady! Viděl, že není možno nic zapírat a že se může jen hloupě smát a jít si do koupelny umýt hlavu.

Pohladila ho znovu po čele: "Zůstaň ležet. To už nestojí za to. Už jsem si na to zvykla." Žaludek ho bolel a on toužil po klidu a míru.

Řekl: "Napíšu tomu pacientovi, co jsme ho potkali v lázních. Znáš ten kraj, kde je jeho

ves?"

"Ne," řekla Tereza.

Tomášovi se mluvilo velmi těžce. Stačil jen říci: "Lesy.., kopečky..."

"Ano, uděláme to. Pojedeme odtud pryč. Ale teď už nemluv," a hladila ho stále po čele. Leželi vedle sebe a už nic neříkali. Bolest zvolna odcházela. Brzy oba dva usnuli.

—22. --Uprostřed noci se vzbudil a s překvapením si vzpomínal, že měl samé erotické sny. Jasně si pamatoval jen poslední: v bazénu plavala na zádech obrovská nahá žena, aspoň pětkrát větší než on, s břichem, které bylo celé porostlé hustým ochlupením, od rozkroku až k pupku. Díval se na ni ze břehu a byl strašlivě vzrušen.

Jak to, že mohl být vzrušen ve chvílích, kdy jeho tělo bylo oslabeno žaludeční nevolností? A jak to, že byl vzrušen pohledem na ženu, která by v něm za bdělého stavu mohla probudit jen odpor?

Řekl si: V hodinovém stroji hlavy se proti sobě točí dvě ozubená kolečka. Na jednom z nich jsou vidiny, na druhém reakce těla. Zub, na němž je vidina nahé