Читать «Nesnesitelna lehkost byti - оригинал» онлайн - страница 104

ženy, se dotýká protějšího zubu, na němž je vepsán imperativ erekce. Když se nějakým nedopatřením kolečka posunou a kolečko vzrušení se dostane do kontaktu se zubem, na němž je namalován obraz letící vlaštovky, naše pohlaví se bude vzpřimovat při pohledu na vlaštovku.

Ostatně znal studii jednoho kolegy; který studoval lidský spánek a tvrdil, že při jakémkoli snu má muž erekci. Znamená to, že spojení erekce a nahé ženy je jen jeden z tisíce způsobů, jak mohl Stvořitel nařídit hodinový mechanismus v hlavě muže.

A co s tím vším má společného láska? Nic. Jestli se nějak posune kolečko v Tomášově hlavě a on bude vzrušen pouze pohledem na vlaštovku, na jeho lásce k Tereze to nic nezmění.

Jestliže vzrušení je mechanismus, kterým se baví náš Stvořitel, láska je naopak to, co patří jen nám a čím Stvořiteli unikáme. Láska je naše svoboda. Láska je na druhé straně "es muss sein!".

Ale ani to není úplně pravda. I když láska je něco jiného než hodinový stroj sexu, kterým se bavil Stvořitel, je k tomu stroji přece jen připoutána. Je k němu připoutána jak něžná nahá žena ke kyvadlu obrovských pendlovek. Tomáš si říká: Připoutat lásku k sexu, to byl jeden z nejbizarnějších nápadů Stvořitele.

A pak si říká ještě toto: Jediný způsob, jak lásku uchránit před blbostí sexu by bylo nařídit jinak hodiny v naší hlavě a být vzrušen pohledem na vlaštovku. S tou sladkou myšlenkou usínal. A na prahu usínání, v tom zázračném území

zmatených představ, si byl najednou jist, že právě objevil řešení všech záhad, klíč k tajemství, novou utopii, ráj: svět, kde je člověk vzrušen pohledem na vlaštovku a kde může mít

rád Terezu, aniž by byl rušen agresivní blbostí sexu. Usnul.

—23. --Bylo tam několik polonahých žen, motaly se kolem něho a on se cítil unaven. Aby jim unikl, otevřel dveře do vedlejší místnosti. Tam uviděl na gauči proti sobě

dívku. Byla též polonahá, jen v kalhotkách. Ležela na boku a opírala se o loket. Dívala se na něho s úsměvem, jako by byla věděla, že přijde. Přistoupil k ní. Rozléval se v něm pocit nesmírného štěstí, že ji tu konečně

našel a že s ní může být: Usedl vedle ní, něco jí říkal a ona něco říkala jemu. Vyzařoval z ní klid. Gesta její ruky byla pomalá a vláčná. Celý život toužil po těch klidných gestech. Právě ten ženský klid mu celý život chyběl. Ale v té chvíli nastal skluz ze sna do probuzení. Octl se v tom no man's land, kde člověk už nespí a ještě nebdí. Děsil se, že mu ta dívka mizí před očima a říkal si: proboha, nesmím ji ztratit! Zoufale se snažil vzpomenout si, kdo ta dívka je, kde ji vlastně potkal; co s ní zažil. Jak je to možné, že to neví, když ji tak dobře zná? Sliboval si, že jí hned ráno zatelefonuje. Ale jen co si to řekl, lekl se, že jí zatelefonovat nemůže, protože zapomněl jej í jméno. Ale jak mohl zapomenout jméno někoho, koho tak dobře zná? Pak už byl skoro úplně

probuzen, měl otevřené oči a říkal si: kde jsem? ano, jsem v Praze, ale ta dívka, je vůbec z Prahy? nepotkal jsem ji někde jinde? není to dívka ze Švýcarska? Trvalo mu ještě chvíli, než pochopil, že tu dívku nezná, že není ani ze Švýcarska ani z Prahy, že je to dívka ze snu a odnikud jinud. Byl z toho tak rozrušen, že se posadil na posteli. Tereza dýchala hluboce vedle něho.