Читать «Nesnesitelna lehkost byti - оригинал» онлайн - страница 81

Tomáš četl, co tam bylo napsáno, a zděsil se. To bylo mnohem horší, než co po něm před

dvěma lety žádal jeho primář. To nebylo jen naprosté odvolání článku o Oidipovi. Zde byly věty o lásce k Sovětskému svazu, o věrnosti komunistické

straně, zde bylo odsouzení intelektuálů, kteří prý chtěli zemi přivést k občanské válce, ale hlavně tu byla denunciace redaktorů z týdeníku spisovatelů i se jménem dlouhého a shrbeného redaktora (Tomáš se s ním nikdy nesetkal, ale znal jeho jméno i fotografii), kteří vědomě zneužili jeho článku, aby mu dali jiný smysl a proměnili v kontrarevoluční výzvu; byli prý příliš zbabělí, aby takový článek napsali sami, a chtěli se schovat za naivního lékaře. Muž z ministerstva viděl zděšení v Tomášových očích. Shýbl se a plácl ho pod stolem přátelsky do kolena: "Pane doktore, to je jenom návrh! Vy si to rozmyslíte a kdybyste chtěl nějakou formulaci změnit, samozřejmě se

o tom můžeme dohodnout. Je to konec konců váš text!"

Tomáš vracel papír policistovi, jako by se ho bál mít ještě o vteřinu déle ve svých rukou. Vypadalo to téměř, jako by si myslil, že na něm někdo někdy bude hledat otisky jeho prstů.

Místo aby si papír vzal, muž z ministerstva rozpažil v hraném údivu ruce (bylo to stejné gesto, jímž papež žehná z balkónu davům): "Ale pane doktore, proč mi to vracíte? Jen si to nechte. Promyslete si to v klidu doma." Tomáš vrtěl hlavou a držel papír trpělivě v natažené ruce. Muž z ministerstva přestal napodobovat žehnaj ícího papeže a papír si musil nakonec vzít. Tomáš mu chtěl říci velmi energicky, že nikdy žádný text nenapíše a nepodepíše. V poslední chvíli však změnil tón. Řekl mírně: "Nejsem přece negramotný. Proč bych podepisoval něco, co jsem sám nenapsal?"

"Dobře, pane doktore, můžeme zvolit opačný postup. Napíšete to nejdříve vy sám a pak se teprve na to podíváme spolu. To, co jste četl, vám mohlo sloužit alespoň, jako vzor."

Proč Tomáš hned rázně neodmítl policistův návrh? Prolétla mu hlavou asi tato úvaha: Kromě toho, že podobná prohlášení mají demoralizovat celý národ (v tom tkví zřejmě generální ruská strategie), policie sleduje v jeho případě

pravděpodobně i nějaký konkrétněj ší cíl: je možné, že připravuj í proces s redaktory týdeníku, do něhož Tomáš napsal svůj článek. Je-li tomu tak, potřebuj í

Tomášovo prohlášení jako důkaz k přelíčení i jako součást tiskové kampaně, kterou budou proti redaktorům vést. Když teď zásadně a energicky odmítne, vystavuje se nebezpečí, že policie nechá uveřejnit připravený text i s jeho falešným podpisem. Žádné noviny by nikdy neuveřejnily jeho dementi! Nikdo na celém světě by neuvěřil, že to nenapsal ani nepodepsal! Pochopil už, že lidé

jsou příliš šťastni, když vidí druhého v mravním ponížení, než aby si takové potěšení nechali kazit jeho vysvětlováním.