Читать «Nesnesitelna lehkost byti - оригинал» онлайн - страница 80

"Ano," souhlasil ještě jednou Tomáš a uvědomil si, že právě teď muž z ministerstva už identifikoval, o koho jde. Tomáš nejenom že udal nějakého ubohého redaktora, ale jeho udání je ještě ke všemu falešné.

"Ale proč vás pozval? O čem jste mluvili?"

"Šlo jim o nějakou změnu ve slovosledu."

Znělo to jako směšná vytáčka. Muž z ministerstva se znovu pohoršeně divil, že mu Tomáš nechce říkat pravdu: "Ale pane doktore! Před chvílí jste tvrdil, že vám váš text o třetinu zkrátili a teď říkáte, že s vámi diskutovali o změně slovosledu! To přece není logické!"

Tomášovi se hned odpovídalo lépe, protože to, co říkal, byla naprostá pravda:

"Není to logické, ale je to tak," smál se: "Požádali mne, abych jim dovolil Změnit v jedné větě slovosled a pak třetinu vynechali." Muž z ministerstva znovu vrtěl hlavou, jako by nemohl pochopit takové nemorální

jednání a řekl: "To nebylo korektní jednání od těch lidí vůči vám." Dopil sklenku vína a uzavřel: "Pane doktore, stal jste se obětí manipulace. Bylo by škoda, abyste na to doplatil vy i vaši pacienti. My jsme si, pane doktore, velmi dobře vědomi vašich kvalit. Podíváme se, co by se s tím dalo dělat." Podal Tomášovi ruku a srdečně mu s ní třásl. Pak odešli z hospody každý do svého auta.

---6. --Tomáš upadl po tom setkání do strašné nálady. Vyčítal si, že přistoupil na žoviální tón rozhovoru. Když už neodmítl s policistou mluvit (nebyl na takovou situaci připraven, nevěděl, co mu zákon dovoluje a co ne), měl aspoň odmítnout pít s ním v hospodě víno jako s přítelem! Co kdyby ho viděl někdo, kdo toho člověka zná? Musil by usoudit, že Tomáš je ve službách policie! A proč mu vůbec říkal, že jeho článek byl zkrácen? Proč mu dával naprosto zbytečně tuhle informaci? Byl se sebou skrz naskrz nespokojen.

O čtrnáct dnů později muž z ministerstva přišel opět. Chtěl jít jako posledně ho hospody naproti, ale Tomáš ho prosil, aby zůstali v ordinaci.

"Já vám rozumím, pane doktore," usmál se.

Tato věta Tomáše upoutala. Muž z ministerstva promluvil jak šachista, který potvrzuje soupeři, že v předchozím tahu udělal chybu.

Seděli naproti sobě na židlích a byl mezi nimi Tomášův psací stůl. Asi po deseti minutách, během nichž mluvili o epidemii chřipky, která právě řádila, muž řekl:

"Přemýšleli jsme o vašem případu, pane doktore. Kdyby šlo jenom o vás, věci by byly jednoduché. Ale musíme brát ohled na veřejné mínění. Ať už jste chtěl nebo nechtěl, přispěl jste svým článkem k antikomunistické hysterii. Nezapírám vám, že jsme dostali dokonce návrh, abyste byl pro svůj článek pohnán před soud. Je na to paragraf. Veřejné podněcování k násilí."

Muž z ministerstva se odmlčel a díval se Tomášovi do očí. Tomáš pokrčil rameny. Muž nasadil opět chlácholivý tón: "My jsme ten návrh odmítli. Ať je vaše odpovědnost jakákoli, je v zájmu společnosti, abyste pracoval tam, kde se vaše schopnosti nejlépe uplatní. Váš primář si vás velice váží. A máme zprávy i od vašich pacientů. Vy jste velký specialista, pane doktore! Nikdo nemůže žádat po lékaři, aby se vyznal v politice. Nechal jste se napálit. Mělo by se to dát do pořádku. Proto jsme vám chtěli navrhnout text prohlášení, který byste podle našeho názoru měl dát k dispozici novinám. My už bychom se postarali, aby byl uveřejněn v pravý čas," a podával Tomášovi papír.