Читать «Nesnesitelna lehkost byti - оригинал» онлайн - страница 51

Připadal si jako jezdec, který jede na koni do nádherného prázdna, prázdna bez manželky, bez dcery, bez domácnosti, do nádherného prázdna vymeteného Herkulovým koštětem, do nádherného prázdna, které zaplní svou láskou. Oba jeli na tom druhém jako na koni. Oba jeli do dálek, po kterých toužili. Oba byli opojeni zradou, která je osvobodila. Franz jel na Sabině a zrazoval svou ženu, Sabina jela na Franzovi a zrazovala Franze.

—9. --Po víc než dvacet let viděl ve své ženě svou matku, slabou bytost, kterou je třeba chránit; ta představa v něm byla příliš zakořeněna, než aby se jí mohl zbavit během dvou dnů. Když se vracel domů, měl výčitky svědomí, bál se, že se po jeho odchodu zhroutila a že ji uvidí zmučenou smutkem. Odemkl nesměle dveře, vešel do svého pokoje. Zůstal chvíli tiše stát a poslouchal: ano, byla doma. Po chvíli váhání vešel za ní, aby ji pozdravil, jako to bývalo jejich zvykem. Zvedla v hraném údivu obočí: "Ty jsi přišel sem?"

"A kam bych měl jít?" chtělo se mu říci (ve skutečném údivu), ale neřekl nic.

Pokračovala: "Aby bylo mezi námi jasno. Nemám nic proti tomu, aby ses k ní odstěhoval hned."

Když se j í v den odchodu se vším přiznal, neměl žádný přesný plán. Byl připraven po návratu diskutovat přátelsky, jak má vše zařídit, aby j í ublížil co nejméně. Nepočítal s tím, že bude sama chladně a vytrvale naléhat, aby od ní odešel. I když mu to usnadňovalo situaci, neubránil se zklamání. Celý život se ji bál zranit a jen proto na sebe uvalil dobrovolnou kázeň oblbující monogamie. Po dvaceti letech najednou zjišťuje, že jeho ohledy byly úplně zbytečné a že se vzdal jiných žen jen kvůli nedorozumění!

Měl odpoledne přednášku a šel pak z university přímo k Sabině. Chtěl ji požádat, aby u ní směl v noci zůstat. Zazvonil, ale nikdo mu neotevřel. Odešel do hospody naproti a díval se dlouze ke vchodu jej ího domu.

Bylo už pozdě večer a on nevěděl, co dělat. Celý život spával s Marie-Claude na jedné posteli. Když se teď vrátí domů, kam si má jít lehnout? Mohl by si ovšem ustlat na gauči ve vedlejším pokoji. Ale nebylo by to přemrštěné gesto?

Nevypadalo by to jako projev nepřátelství? Chce přece zůstat své ženě nadále přítelem! Ulehnout si vedle ní však také nebylo možné. Slyšel už v duchu její