Читать «Nesnesitelna lehkost byti - оригинал» онлайн - страница 8

Ta absurdní žárlivost, která se týkala jen teoretické možnosti, byla důkazem, že považoval jej í věrnost za bezpodmínečný předpoklad. Jak j í pak mohl mít za zlé, že žárlila na jeho naprosto skutečné milenky?

—8. --Ve dne se snažila (i když s úspěchem jen částečným) věřit tomu, co Tomáš říká a být veselá, jako byla až dosud. Žárlivost ve dne krocená projevovala se však o to divočeji v jejích snech, z nichž každý končil nářkem, z kterého ji musil probouzet.

Sny se opakovaly jako témata s variacemi anebo jako televizní seriály. Často se jí například vracely sny o kočkách, které j í skákaly do tváře a zatínaly drápy do kůže. Můžeme mít

pro ně celkem snadné vysvětlení: kočka je v českém argotu označení pro hezkou ženu. Tereza se viděla ohrožena ženami, všemi ženami. Všechny ženy byly potenciální Tomášovy milenky a ona se jich bála. V jiném cyklu snů byla posílána na smrt. Jednou uprostřed noci, když ji probudil křičící hrůzou, vyprávěla: "Byla to velká krytá plovárna. Bylo nás asi dvacet. Samé ženy.

Všechny jsme byly nahé a musily jsme pochodovat kolem bazénu. Pod stropem byl zavěšen koš a v něm stál muž. Měl klobouk se širokou střechou, který

mu stínil tvář, ale já jsem věděla, že jsi to ty. Dával jsi nám povely. Křičel jsi. Musily jsme za pochodu zpívat a dělat dřepy. Když některá provedla dřep špatně, tys po ní střelil z pistole a ona padla mrtvá do bazénu. A v té chvíli se všechny začaly smát a zpívat ještě hlasitěji.

A ty jsi z nás nespouštěl oči a když zase některá něco špatně udělala, zastřelil jsi ji. Bazén byl plný mrtvol, které se vznášely těsně pod hladinou. A já jsem věděla, že už nemám sílu udělat příští dřep a že mne zastřelíš!"

Třetí cyklus snů vyprávěl o tom, že je mrtvá. Ležela v pohřebním voze velikém jako stěhovací kamión. Kolem ní byly samé mrtvé ženy. Bylo jich tolik, že zadní

dveře musily zůstat otevřeny a nohy některých čouhaly ven. Tereza křičela: "Já přece nejsem mrtvá! Vždyť j á všechno cítím!"

"My také všechno cítíme," smály se mrtvoly. Smály se úplně stejným smíchem jako živé ženy, které j í kdysi říkaly s radostí, že je to přece úplně normální, že bude mít špatné zuby, nemocné vaječníky a vrásky, protože ony také mají špatné

zuby, nemocné vaječníky a vrásky. Se stejným smíchem jí teď vysvětlovaly, že je mrtvá a že je to úplně v pořádku!

Pak se jí najednou chtělo čůrat. Vykřikla: "Vždyť se mi chce čůrat! To je důkaz, že nejsem mrtvá!"

A ony se zase smály: "To je normální, že se ti chce čůrat! Všechny ty pocity ti ještě dlouho zůstanou. Jako když někomu amputují ruku a on ji ještě dlouho cítí. My už nemáme moč a přece se nám chce pořád čůrat."

Tereza se tiskla v posteli k Tomášovi: "A všechny mi tykaly, jako kdyby se se mnou znaly odjakživa, jako kdyby to byly moje kamarádky a j á měla hrůzu, že už s nimi musím zůstat navěky!"