Читать «Nesnesitelna lehkost byti - оригинал» онлайн - страница 62

—9. --Na volnou stoličku u barového pultu si přisedl chlapec asi šestnáctiletý. Řekl několik vyzývavých vět, které zůstaly v rozhovoru jako zůstane v kresbě chybná čára, v níž nelze ani pokračovat ani ji smazat.

"Máte krásné nohy," řekl jí.

Odsekla: "To umíte vidět i přes tu dřevěnou stěnu?"

"Znám vás z ulice," vysvětlil, ale v té chvíli byla už od něho odvrácena a věnovala se jinému zákazníkovi. Žádal pak, aby mu nalila koňak. Odmítla.

"Já už mám osmnáct," ohrazoval se.

"Tak mi ukažte občanskou legitimaci," řekla Tereza.

"Neukážu," řekl chlapec.

"Tak pijte limonádu," řekla Tereza.

Chlapec vstal beze slova z barové stoličky a odešel. Asi za půl hodiny se vrátil a opět si usedl k baru. Jeho gesta byla rozmáchlá a z úst mu páchl alkohol na tři metry dokola.

"Limonádu," poručil.

"Vy jste opilý!" řekla Tereza.

Chlapec ukázal na tištěný nápis, který visel na zdi za Terezou: Podávat alkohol mladistvým pod osmnáct let je zakázáno.

"Je zakázáno, abyste mi podávala alkohol," řekl a mířil na Terezu velkým gestem ruky, "ale nikde není psáno, že nesmím být opilý."

"Kde jste se tak zřídil?" ptala se Tereza.

"V hospodě naproti," smál se a znovu se dožadoval limonády.

"Tak proč tam nezůstanete?"

"Protože se na vás chci dívat," řekl chlapec. "Já vás miluju!" Jeho tvář byla podivně zkřivena, když to říkal. Tereza nechápala: vysmívá se?

koketuje? žertuje? nebo prostě neví, co říká a je opilý?

Postavila před něho limonádu a věnovala se jiným hostům. Věta "já vás miluju!" jako by chlapce vyčerpala. Už nic neříkal, položil na pult tiše peníze a zmizel, aniž si toho Tereza všimla. Ale jen co odešel, ozval se malý muž s lysinou, který vypil už třetí vodku:

"Paní, vy víte, že se mladistvým nepodává alkohol."

"Vždyť jsem mu žádný nedala! Dostal limonádu!"

"Moc dobře jsem se na vás díval, co jste mu do té limonády lila!"

"Co si vymýšlíte!" vykřikla Tereza.

"Ještě jednu vodku," poručil muž s lysinou a dodal: "Už delší dobu vás pozoruju."

"Tak si toho važte, že se můžete dívat na krásnou ženu a držte hubu," ozval se vysoký muž, který si před chvílí stoupl k pultu a pozoroval celou scénu.

"Vy se do toho nepleťte! Vám po tom nic není!" křičel muž s lysinou.

"A můžete mi vysvětlit, co je po tom vám?" zeptal se vysoký muž. Tereza nalila plešatému muži vodku, kterou si poručil. Vypil ji na jeden ráz, zaplatil a odešel.

"Děkuji vám," řekla pak Tereza vysokému muži.

"To nestojí za řeč," řekl vysoký muž a odešel též.

—10. --O několik dnů později se u baru objevil znovu. Když ho uviděla, usmála se na něho jako na přítele: "Musím vám ještě jednou poděkovat. Ten plešoun sem chodí často a je hrozně nepříjemný."

"Zapomeňte na něho."

"Proč mi chtěl ublížit?"

"Byl to bezvýznamný opilec. Ještě jednou vás moc prosím: zapomeňte na něho."

"Když mne o to prosíte, tak na něho zapomenu."

Vysoký muž se jí díval do očí: "Slibte mi to."

"Slibuju."

"To je krásné, slyšet od vás, že mi něco slibujete," řekl muž a pořád se j í díval do očí.