Читать «Nesnesitelna lehkost byti - оригинал» онлайн - страница 55

Ano, je pozdě a Sabina ví, že v Paříži nezůstane, že půjde dál, ještě dál, protože kdyby zde umřela, zavalili by ji kamenem a pro ženu, která nikde nemá

stání, je nesnesitelná představa, že by se její útěk navždy zastavil.

—11. --Všichni Franzovi přátelé věděli o Marii-Claude a všichni věděli o jeho studentce s velikými brýlemi. Jenom o Sabině nevěděl nikdo. Franz se mýlil, když si myslil, že o ní jeho manželka vyprávěla přítelkyním. Sabina byla krásná žena a Marie-Claude nechtěla, aby lidé v duchu srovnávali jejich dvě tváře. Protože se bál prozrazení, nevzal si nikdy od ní ani obraz, ani kresbu, ba ani její malou fotografii. Tak se stalo, že zmizela z jeho života beze stopy. Nezbyl žádný hmatatelný důkaz, že s ní prožil nejkrásnější rok svého života. O to víc se mu líbilo zůstat j í věrný.

Když spolu osamí v pokoji, jeho mladá milenka zvedne někdy hlavu od knihy a podívá se na něho pátravým pohledem: "Na co myslíš?" zeptá se. Franz sedí v křesle a oči má upřeny ke stropu. Ať už jí odpoví jakkoli, je jisté, že myslí na Sabinu.

Když otiskne studii v odborném časopise, jeho studentka je prvním čtenářem a chce s ním diskutovat. Ale on myslí na to, co by tomu textu řekla Sabina. Všechno, co dělá, dělá pro Sabinu a dělá to tak, aby se to Sabině líbilo. Je to velmi nevinná nevěra a je ušita přesně na míru Franzovi, který by nikdy neuměl ublížit své brýlaté studentce. Kult Sabiny si pěstuje spíš jako

náboženství než jako lásku.

Ostatně z teologie toho náboženství vyplývá, že jeho mladá milenka mu byla poslána Sabinou. Mezi jeho pozemskou a nadpozemskou láskou je proto naprostý

mír. A jestli nadpozemská láska obsahuje nutně (protože je nadpozemská) silný díl nevysvětlitelného a nepochopitelného (vzpomeňme na slovník nepochopených slov, na ten dlouhý seznam nedorozumění!), jeho pozemská láska je založena na skutečném pochopení.

Studentka je o mnoho mladší než Sabina, hudební skladba jejího života je sotva načrtnuta a ona do ní vděčně včleňuje motivy, které převzala od Franze. Franzův Velký Pochod je i jejím vyznáním. Hudba je pro ni dionýsským opilstvím jako pro něho. Chodí spolu často tančit. Žijí v pravdě, nic co dělají, nemá být pro nikoho tajemstvím. Vyhledávají společnost přátel, kolegů, studentů i neznámých lidí, rádi s nimi sedí, pijí a klábosí. Chodí spolu často na výlety do Alp. Franz se ohne, dívka mu vyskočí na záda a on s ní utíká po lukách a ještě k tomu křičí nahlas dlouhou německou báseň, kterou ho naučila v dětství maminka. Dívka se směje, drží ho kolem krku a obdivuje se jeho nohám, ramenům a plicím. Jenom smysl té zvláštní sympatie, kterou Franz chová pro země okupované ruskou říší, j í uniká. Na výročí invaze pořádá jakýsi český spolek v Ženevě