Читать «Nesnesitelna lehkost byti - оригинал» онлайн - страница 48

Od té doby věděla, že krása je zrazený svět. Můžeme ji potkat jen když ji pronásledovatelé někde omylem zapomněli. krása je schována za kulisou prvomájového průvodu. Chceme-li ji najít, musíme roztrhnout plátno dekorace.

"To je poprvé, co mne nějaký kostel fascinuje," řekl Franz. Nebyl to ani protestantismus ani askeze, co v něm probouzelo nadšení. Bylo to něco jiného, něco velmi osobního, o čem si netroufal před Sabinou mluvit. Zdálo se mu, že slyší hlas, který ho nabádá, aby vzal do ruky Herkulovo koště a vymetl ze svého života vernisáže Marie-Claude, zpěváky Marie-Anne, kongresy a symposia, marné řeči, marná slova. Velký prázdný prostor amsterodamského chrámu se mu zjevil jako obraz vlastního osvobození.

Síla

Vposteli jednoho z moha hotelů, kde se milovali, si Sabina hrála s Franzovými pažemi: "To je neuvěřitelné," řekla, "jaké ty máš svaly." Franz měl z té chvály radost. Vstal z postele, vzal těžkou dubovou židli za nohu dole při zemi a pomalu ji zvedal do výše.

"Nemusíš se ničeho bát," říkal, "ochránil bych tě ve všech situacích. Dělal jsem kdysi judo závodně."

Podařilo se mu vzpažit ruku i s těžkou židlí nad hlavu a Sabina řekla: "To je příjemné vědět, že jsi tak silný."

Vhloubi duše však dodala ještě toto: Franz je silný, ale jeho síla se obrací

jen navenek. Vůči lidem, s nimiž žije, které má rád, je slabý. Franzova slabost se jmenuje dobrota. Franz by Sabině nikdy nic neporučil. Nenařídil by jí, jako kdysi Tomáš, aby položila na zem zrcadlo a chodila po něm nahá. Ne že by mu chyběla smyslnost, ale chybí mu síla poručit. Jsou věci, které se dají

uskutečnit jen násilím. Tělesná láska není myslitelná bez násilí. Sabina se dívala na Franze, jak kráčel pokojem se židlí zvednutou do výše, připadalo jí to groteskní a naplnil ji podivný smutek.

Franz postavil židli na zem a usedl na ni tváří k Sabině.

"Ne že by mi to nedělalo dobře, že jsem silný," řekl, "ale nač potřebuju v Ženevě tyhle svaly? Nosím je jako ornament. Jako paví péro. S nikým jsem se v životě nepral."

Sabina pokračovala v melancholické úvaze: A kdyby měla muže, který by j í poroučel? Který by ji chtěl opanovat? Jak dlouho by ho snesla? Ani ne pět minut!

Z čehož plyne, že se pro ni nehodí žádný muž. Ani silný ani slabý. Řekla: "A proč nepoužiješ síly někdy proti mně?"

"Protože láska znamená zřeknout se síly," řekl Franz tiše. Sabina si uvědomila dvě věci: za prvé, že ta věta je nádherná a pravdivá. Za druhé, že se tou větou Franz diskvalifikuje v jej ím erotickém životě. Žít v pravdě

To je formule, kterou použil Kafka buď ve svém deníku nebo v nějakém dopise. Franz si už nepamatuje kde. Ta formule ho zaujala. Co je to, žít v pravdě?

Negativní definice je snadná: znamená to nelhat, neskrývat se, nic netajit. Od té doby, co poznal Sabinu, Franz žije ve lži. Vypráví ženě o kongresu v Amsterodamu a o přednáškách v Madridu, které se nikdy nekonaly, a bojí se jít se Sabinou po ženevské ulici. Baví ho lhát a skrývat se právě proto, že to nikdy nedělal. Je z toho příjemně rozrušen jako primus, který se odhodlal j ít jednou v životě za školu.