Читать «Nesnesitelna lehkost byti - оригинал» онлайн - страница 38

Věrnost a zrada

Miloval ji od dětství až do chvíle, kdy ji doprovodil na hřbitov, a miloval ji i ve vzpomínkách. Odtud v něm vznikl pocit, že věrnost je první ze všech ctností; věrnost dává jednotu našemu životu, který by se jinak roztříštil na tisíc chvilkových dojmů jako na tisíce střepin.

Franz vyprávěl Sabině často o matce, snad dokonce s jakousi podvědomou vypočítavostí: předpokládal, že Sabina bude okouzlena jeho schopností být věrný a že si ji tím získá.

Nevěděl, že Sabinu okouzlovala zrada a ne věrnost. Slovo věrnost jí připomínalo otce, maloměstského puritána, který maloval v neděli pro své potěšení západy slunce nad lesem a růže ve váze. Díky jemu začala kreslit už jako dítě. Když j í

bylo čtrnáct, zamilovala se do stejně starého chlapce. Tatínek se zděsil a celý rok nesměla vycházet sama z domu. Jednoho dne jí ukázal reprodukce několika Picassových obrazů a vysmíval se jim. Když nesměla milovat čtrnáctiletého spolužáka, milovala aspoň kubismus. Odešla po maturitě do Prahy s veselým pocitem, že může konečně zradit svůj domov.

Zrada. Od malička nám říkával tatínek a pan učitel, že je to to nejhorší, co si vůbec můžeme představit. Ale co je to zrada? Zrada znamená opustit řadu. Zrada znamená opustit řadu a jít do neznáma. Sabina nezná nic krásnějšího než jít do neznáma.

Studovala malířskou akademii, ale nesměla malovat jako Picasso. Byla to doba, kdy se povinně pěstoval tak zvaný socialistický realismus, a ve škole se vyráběly portréty komunistických státníků. Její touha zradit otce zůstala neukojena, protože komunismus byl jen jiný otec, stejně přísný a omezený, který

zakazoval lásku (doba byla puritánská) i Picassa. Vdala se za špatného herce pražského divadla jen proto, že měl pověst výtržníka a byl pro oba otce nepřijatelný.

Pak umřela maminka. Den poté, co se vrátila z pohřbu do Prahy, dostala telegram: tatínek si vzal ze žalu život.

Zachvátily ji výčitky: Což to bylo tak špatné, že tatínek maloval vázy s růžemi a neměl rád Picassa? Bylo to tak odsouzeníhodné, že se bál, aby mu čtrnáctiletá

dcera nepřišla domů těhotná? Bylo to tak směšné, že nemohl zůstat žít bez své ženy?

Popadla ji znovu touha zradit: zradit svou vlastní zradu. Oznámila manželovi (neviděla v něm už výtržníka nýbrž jen obtížného opilce), že ho opustí. Ale zradíme-li B, pro které jsme zradili A, nevyplývá z toho, že si tím A usmíříme. Život rozvedené malířky se nepodobal životu zrazených rodičů. První

zrada je nenapravitelná. Vyvolá řetězovou, reakci dalších zrad, z nichž každá nás vzdaluje ještě víc a víc od místa původní zrady.

Hudba

Pro Franze je to umění, které se nejvíc přibližuje dionýsské kráse chápané jako opilství. Člověk nemůže být dost dobře opilý románem nebo obrazem, ale může se opít Beethovenovou