Читать «Nesnesitelna lehkost byti - оригинал» онлайн - страница 97

stesk po tom vysokém muži s velkou bradou a po jeho přátelích, které neznal a ke kterým nepatřil. Připadá mu to, jako by potkal na nástupišti krásnou neznámou ženu a dřív než ji stačil oslovit, ona nasedla od lůžkového vozu, který odjížděl do Istanbulu nebo Lisabonu.

Pak se snažil znovu přemýšlet, co bylo správné udělat. I když se snažil dát stranou všechno, co patřilo citům (obdiv, který měl pro redaktora, i podráždění, které v něm vzbuzoval syn), stále si nebyl jist, zda měl podepsat text, který mu předložili.

Je správné pozvednout hlas, když člověka umlčují? Ano.

Ale na druhé straně: Proč noviny věnovaly té petici tolik místa? Tisk (totálně manipulovaný státem) mohl přece o celé aféře mlčet a nikdo by se o ní nedověděl. Jestliže o ní mluvil, znamená to, že přišla vládcům země vhod! Spadla jim jako z nebe, aby mohli ospravedlnit a zahájit novou velkou vlnu perzekucí. Co tedy bylo správné udělat? Podepsat nebo nepodepsat?

Otázku je též možno formulovat takto: Je lépe křičet a urychlit tak svůj konec?

Anebo mlčet a vykoupit si pomalejší umírání?

Existuje vůbec odpověď na tyto otázky?

A znovu ho napadá myšlenka, kterou už známe: Lidský život se děje jen jednou a proto nebudeme moci nikdy zjistit, které naše rozhodnutí bylo dobré a které bylo špatné. Mohli jsme se v dané situaci rozhodnout jen jednou a nebyl nám dán žádný

druhý, třetí, čtvrtý život, abychom mohli různá rozhodnutí srovnat. S historií je to podobné jako s individuálním životem. Historie Čechů je jen jedna. Jednoho dne skončí stejně jako Tomášův život a nebude ji už možno opakovat podruhé.

roce 1618 se čeští stavové vzmužili, rozhodli se bránit své náboženské svobody, rozzlobili se na císaře sídlícího ve Vídni a vyhodili z okna pražského hradu dva jeho vysoké úředníky. Tak začala třicetiletá válka, která vedla k téměř úplnému zničení českého

národa. Měli mít tehdy Češi více opatrnosti než odvahy? Odpověd se zdá snadná, ale není.

O tři sta dvacet let později, v roce 1938 po mnichovské konferenci, se celý svět rozhodl obětovat jejich zemi Hitlerovi. Měli se tehdy pokusit bojovat proti osminásobné přesile sami? Na rozdíl od roku 1618 měli tehdy víc opatrnosti než

odvahy. Jejich kapitulací začala druhá světová válka, která vedla k definitivní ztrátě svobody jejich národa na mnoho desetiletí či staletí. Měli mít tehdy víc odvahy než opatrnosti? Co měli dělat?

Kdyby se mohly dějiny Čechů opakovat, bylo by jistě dobré vyzkoušet pokaždé tu druhou eventualitu a potom srovnat oba výsledky. Bez takového experimentu jsou všechny úvahy jen hrou hypotéz.

Einmal ist keimal. Co se stane jen jednou, jako by se nestalo nikdy. Historie Čechů se podruhé opakovat nebude, historie Evropy také ne. Historie Čechů i Evropy jsou dvě skicy, které nakreslila osudná nezkušenost lidstva. Historie je stejně lehká jako jednotlivý lidský život, nesnesitelně lehká, lehká jak peří, jak vznášející se prach, jako to, co už zítra není.