Читать «Nesnesitelna lehkost byti - оригинал» онлайн - страница 86

Zajisté, milióntina nepodobného je přítomna ve všech oblastech lidského života, jenomže všude tam je veřejně odhalená, není ji třeba objevovat, není k ní třeba skalpelu. Jestli nějaká žena dá přednost sýru před moučníkem a jiná nesnáší

karfiol, je to sice znakem její originality, ale ta originalita nás hned přesvědčí o tom, že je zcela bezvýznamná, zbytečná a že nemá žádný smysl věnovat j í pozornost a hledat v ní nějakou hodnotu.

Jedině v sexualitě se milióntina nepodobného jeví jako něco vzácného, protože není veřejně přístupná a je třeba ji dobývat. Ještě před půl stoletím bylo na takové dobývání třeba věnovat mnoho času (i týdny, dokonce i měsíce!), takže doba věnovaná dobývání se stala mírou hodnoty dobývaného. I dnes, přestože čas dobývání se nesmírně zkrátil, sexualita se stále ještě jeví jako kovová skříňka, v níž je ukryto tajemství ženina j á.

Byla to tedy nikoli touha po požitku (požitek přicházel jako jakási prémie navíc), ale touha zmocnit se světa (otevřít skalpelem ležící tělo světa), co ho hnalo za ženami.

—10. --Mezi muži ženoucími se za množstvím žen můžeme snadno rozlišit dvě kategorie. Jedni hledají ve všech ženách svůj vlastní subjektivní a stále stejný sen o ženě. Druzí jsou hnáni touhou zmocnit se nekonečné pestrosti objektivního ženského světa.

Posedlost těch prvních je lyrická: hledají v ženách sami sebe, svůj ideál a jsou stále znovu a znovu zklamáni, protože ideál je, jak známo, to, co se najít nikdy nedá. Zklamání, které je žene od ženy k ženě, dává jejich nestálosti jakousi romantickou omluvu, takže mnohé sentimentální dámy jsou s to být jejich urputnou polygamností dojaty.

Ta druhá posedlost je epická a ženy v ní nevidí nic dojemného: muž si do žen nepromítá žádný subjektivní ideál; všechno ho proto zajímá a nic ho nemůže zklamat. A právě ta neschopnost být zklamán má v sobě cosi pohoršuj ícího. Posedlost epického děvkaře připadá lidem nevykoupená (nevykoupená zklamáním). Jelikož lyrický děvkař pronásleduje pořád stejný typ žen, nikdo si ani nevšimne, že milenky střídá; přátelé mu způsobuj í ustavičná nedorozumění, protože nejsou s to rozlišit jeho přítelkyně a nazývají je stále stejným jménem. Epičtí děvkaři (a právě mezi ně patří ovšem Tomáš) vzdaluj í se ve své honbě za poznáním stále víc a víc konvenční ženské kráse, které se rychle nabažili, a skončí neodvratně jako sběratelé kuriozit.

Vědí to o sobě, trochu se za to ostýchaj í a aby neuváděli přátele do rozpaků, neukazuj í se s milenkami na veřejnosti.

Byl už skoro dva roky umývačem oken, když si ho objednala nová zákaznice. Její bizarnost ho zaujala hned, když ji poprvé uviděl v otevřených dveřích bytu. Byla to bizarnost diskrétní, nenápadná, která se udržovala v mezích příjemné