Читать «Nesnesitelna lehkost byti - оригинал» онлайн - страница 139

svou lásku žijí. Láska se u Kundery stává královskou lučavkou, která odhaluje hodnotu nebo nehodnotu společenských vztahů. Nejkonkrétněji ukazuje Kunderův román mizérii tzv.. "normalizace" po pádu Dubčekova vedení. Dokazuje mravní bídu společnosti, která byla k "reálnému socialismu" sovětského typu dohnána tanky. Jediné ochotné pomahače našli Rusové v lidech vnitřně pokřivených a poznamenaných, "nesoucích v sobě touhu za něco se životu mstít". Jejich cílem je dostat lidi do pasti a tak proměnit postupně celý národ v to, co jsou sami, v síť donašečů a fízlů. Tomáš a Tereza prchaj í před nimi na venkov, na periferii života odborného i společenského, protože je to jediná cesta, jak uniknout jejich kontrole a jejich nákaze. - Stejně nekompromisně odhaluje Kunderův román i iluze "velkého pochodu" západní levice, zejména na příkladu Franzovy cesty do Kambodži. Téma lásky se tak stává v Kunderově románu kritickým zrcadlem doby konce století, doby skepse a masových podvodů, masové manipulace lidí a idejí. Nejjemnější formou této analýzy je Kunderův "Malý slovník nepochopených slov", nová kapitola jeho románové "Kritiky komunikativního rozumu", zahájené již

"Žertem" a pokračující až ke "Knize smíchu a zapomnění". Jako tak často u Kundery, je láska mezi Franzem a Sabinou založena nikoliv na vzájemném porozumění, nýbrž naopak na nedorozumění, na schopnosti člověka přikládat týmž

slovům a gestům zcela odlišný význam. Odlišné dětství, odlišné prostředí, v němž oba vyrůstali, dává stejným výrazům odlišný smysl, evokuje zcela různé komplexy hodnot a konotací. Láska k opuštěné matce disponovala Franze ve vztahu k ženám především soucitem, věrností a úctou. Pro Sabinu je láska naopak cestou úniku ze světa povinnosti, ze světa, v němž dokonce radost, štěstí a vkus mají být člověku vnuceny. Sabina je na útěku ze světa kýče, neboť totalitní politické

režimy a totalitní kýč se organicky doplňují. Podle Kundery je ký6 záclonou, zakrývající lidem fakt smrti. - Proto musel český partajní ideolog L. Stoll nenávidět a zatracovat velkou, krystalicky čistou poezii Františka Halase, neboť

tento básník byl hypnotizován nevyhnutelností smrti, kterou nemůže ze světa sprovodit žádná sebe pokrokovější společnost. - Opakem kýče je člověk, který

pochybuje, který se ptá, který si nezastírá existenci smrti. Ale i on potřebuje odpočinek, i on touží po idyle, to jest po návratu do ráje (do světa dětství?). Štěstí je podle Kundery touha po tomto spočinutí, po opakování důvěrně známého a blízkého.

Blížíme se tématu centrálnímu, "nesnesitelné lehkosti bytí", Parmenidovu rozlišení lehkosti a tíhy a Nietzschově utopii "věčného návratu". Možnost návratu a opakování by poznamenala lidské bytí nesnesitelnou tíhou odpovědnosti; jeho jedinečnost mu propůjčuje závratnou lehkost. Svět rozumu, skepse a ironie se dávno vzdal možnosti a vidiny návratu (v jiném životě, na onom světě). Náš