Читать «Nesnesitelna lehkost byti - оригинал» онлайн - страница 136

Sotva si dopjala poslední knoflík, Tomáš vrazil hlučně dovnitř spolu s předsedou družstva a nápadně bledým mladým zemědělcem.

"Honem," volal Tomáš, "nějakou silnou kořalku!" Tereza odběhla a přinesla láhev slivovice. Nalila ji do kalíšku a mladý muž ji rychle zhltl.

Mezitím se dověděla, co se stalo: mladík si při práci vymkl ruku v rameni a řval bolestí; nikdo nevěděl, co si s ním počít a tak zavolali Tomáše, který mu ji jediným pohybem vrátil zpátky do kloubu.

Mladík do sebe vrazil ještě jednu číšku a řekl Tomášovi: "Tvoje paní je dnes zatraceně krásná!"

"Hlupáku," řekl předseda, "paní Tereza je vždycky krásná."

"Já vím, že je vždycky krásná," řekl mladík, "ale dnes se také krásně oblékla. Nikdy vás nebylo vidět v těchhle šatech. Chystáte se někam?"

"Nechystám. To jsem si oblékla kvůli Tomášovi."

"Doktore, ty se máš," smál se předseda. "To mně moje stará nedělá, aby se kvůli mně pěkně oblíkala."

"Však proto taky chodíš na procházku s prasetem a ne se ženou," řekl mladík a dlouho se

smál.

"Co vůbec dělá Mefisto?" řekl Tomáš, "už jsem ho neviděl nejmíň..." zamyslil se:

"nejmíň hodinu!"

"Stýská se mu po mně," řekl předseda.

"Když vás vidím v těch šatech, tak se mi chce s vámi tančit," řekl mladík Tereze. "Pustil bys ji se mnou tančit, doktore?"

"Pojedem tančit všichni," řekla Tereza.

"Jel bys?" řekl mladík Tomášovi.

"Ale kam?" ptal se Tomáš.

Mladík jmenoval město v sousedství, kde je v hotelu bar s tanečním parketem.

"Pojedeš s námi," řekl pak rozkazovacím tónem předsedovi a protože měl v sobě už třetí skleničku slivovice, dodal: "Jestli se Mefistovi stýská, vezmeme ho s sebou! Přivezeme jim dva čuňáky! Všechny ženské budou padat na záda, když uvidí dva čuňáky!" a zase se dlouho smál.

"Když se nebudete stydět za Mefista, tak jedu s vámi," řekl předseda a nasedli všichni do Tomášova náklaďáku. Tomáš si sedl k volantu, Tereza vedle něho a oba chlapi seděli za nimi a odnášeli si polovypitou láhev slivovice. Teprve za vesnicí si předseda vzpomněl, že zapomněli na Mefista. Křičel na Tomáše, aby se vrátili.

"Není třeba, jeden čuňák stačí," řekl mu mladík a předsedu to uspokojilo. Stmívalo se. Cesta vedla serpentinami vzhůru. Dojeli do města a zastavili před hotelem. Tereza s Tomášem tam nikdy nebyli. Sešli po schodech do suterénu, kde byl barový pult, taneční parket a několik stolů. Asi šedesátiletý pán hrál na pianino a stejně stará dáma na housle. Hráli čtyřicet let staré šlágry. Na parketu tančilo asi pět párů.

Mladík se rozhlédl a řekl: "Žádná tady není pro mně," a hned zval k tanci Terezu.

Předseda si sedl s Tomášem k volnému stolu a objednal láhev vína..

"Nemohu pít! Řídím!" připomněl Tomáš.

"Blbost," řekl předseda, "zůstaneme tu přes noc," a šel hned do recepce objednat dva

pokoje.

Pak se vrátila Tereza s mladíkem z parketu, k tanci ji vyzval předseda a teprve nakonec tančila s Tomášem.

Při tanci mu řekla: "Tomáši, všechno zlo v tvém životě pochází ode mne. Kvůli mně jsi se dostal až sem. Tak nízko, že už se nedá jít nikam níž." Tomáš jí řekl: "Co blázníš? O jakém nízko mluvíš?"