Читать «Nesnesitelna lehkost byti - оригинал» онлайн - страница 115

Muži se rozpačitě usmívali a poodstupovali, aby umožnili slavné běžkyni její vítězství, ale ženy křičely: "Zařaďte se! Tohle není průvod pro filmové hvězdy!" Herečka se nedala zastrašit a běžela dále vpřed spolu s pěti fotografy a dvěma kameramany.

Potom jedna francouzská profesorka linguistiky chytila herečku za zápěstí a řekla jí (strašlivou angličtinou): "Toto je průvod lékařů, kteří chtějí léčit na smrt nemocné Kambodžany a ne spektákl pro filmové hvězdy!" Herečka měla zápěstí sevřeno v ruce profesorky linguistiky a neměla sil se j í

vytrhnout.

Řekla (výbornou angličtinou): "Dejte se vycpat! Byla jsem už ve stovce takových průvodů! Všude je třeba, aby bylo vidět hvězdy! Je to naše práce! Je to naše mravní povinnost!"

"Hovno," řekla profesorka linguistiky (výbornou francouzštinou). Americká herečka jí rozuměla a rozplakala se.

"Zůstaň tak," křikl kameraman a klekl si před ní. Herečka se zadívala dlouze do jeho objektivu a slzy se jí koulely po tváři.

—19. --Profesorka lingvistiky pustila konečně zápěstí americké herečky. V té chvíli na ni zavolal německý zpěvák s černým vousem a bílým praporem. Americká herečka o něm nikdy neslyšela, ale ve chvíli ponížení byla vnímavěj ší

než jindy na projev sympatie a rozběhla se k němu. Zpěvák přehodil žerď praporu do levé ruky a pravou chytil herečku kolem ramene.

Okolo herečky a zpěváka poskakovali dále fotografové a kameramani. Slavný americký fotograf chtěl mít v hledáčku aparátu obě jejich tváře i s praporem, což bylo nesnadné, protože žerď byla dlouhá. Utíkal proto pozpátku do rýžového pole. Tak se stalo, že šlápl na minu. Ozval se výbuch a jeho tělo roztříštěno na kusy se rozlétlo dokola, kropíc sprchou krve evropské intelektuály. Zpěvák a herečka byli poděšeni a nemohli se hnout z místa. Potom oba zvedli oči k praporu. Byl zacákán krví. Znovu je ten pohled poděsil. Pak se ještě

několikrát nesměle podívali vzhůru a začali se usmívat. Naplňovala je zvláštní a dosud nepoznaná pýcha, že prapor, který nesou, je posvěcen krví. Dali se znovu na pochod.

---20. --Hranici tvořila malá říčka, ale nebylo ji vidět, protože se podél ní táhla dlouhá zeď, vysoká půldruhého metru, na které byly položeny pytle s pískem pro tajlandské střelce. Jen na jednom místě byla zeď přerušena. Tam se klenul přes říčku most. Nesměl na něj nikdo vstoupit. Na druhé straně řeky bylo vietnamské

okupační vojsko, ale nebylo ho vidět. Jeho pozice byly perfektně maskovány. Bylo však jisté, že kdyby někdo vstoupil na most, neviditelní Vietnamci by začali střílet.

Členové průvodu přistupovali ke zdi a stoupali si na špičky. Franz se opřel do mezery mezi dvěma pytli a snažil se něco uvidět. Neuviděl nic, protože ho odstrčil jeden z fotografů, který se cítil oprávněn zaujmout jeho místo. Franz se podíval za sebe. V mohutné koruně osamělého stromu, jako hejno velikých vran, sedělo sedm fotografů s očima upřenýma k druhému břehu. V té chvíli tlumočnice, která šla v čele průvodu, přiložila k ústům širokou rouru a volala kmerským jazykem na druhou stranu řeky: jsou zde lékaři a žádaj í, aby jim bylo povoleno vstoupit na území Kambodže a vykonávat tam lékařskou pomoc; jejich akce nemá nic společného s politickým vměšováním; vede je jen starost o životy lidí.