Читать «Nesnesitelna lehkost byti - оригинал» онлайн - страница 114

Řekl jsem již přece, že to, co dělá levici levicí, je kýč Velkého Pochodu. Identita kýče není dána politickou strategií, ale obrazy, metaforami, slovníkem. Je tedy možno porušit zvyk a pochodovat proti zájmům jedné komunistické země. Není však možno nahradit slovo jinými slovy. Je možno hrozit pěstí vietnamské

armádě. Není možno na ni křičet "hanba komunismu!". "Hanba komunismu!" je totiž

heslo nepřátel Velkého Pochodu a ten, kdo nechce ztratit tvář, musí zůstat věrný ryzosti vlastního kýče.

Říkám to jen proto, abych vysvětlil nedozorumění mezi francouzským lékařem a americkou herečkou, která si ve svém egocentrismu myslila, že se stala obětí

závisti nebo mizogynismu. Ve skutečnosti projevil Francouz jemný estetický cit: slova "prezident Carter", "naše tradiční hodnoty", "barbarství komunismu" patřila do slovníku amerického kýče a neměla vůbec co dělat v kýči Velkého Pochodu.

—17. --Další den ráno nasedli všichni do autobusů a jeli přes celý Tajland ke kambodžským hranicím. Večer dorazili do malé vsi, kde měli pronajato několik domků postavených na kůlech. Řeka hrozící záplavami nutila lidi, aby bydlili nahoře, zatímco dole, pod kůly, se tísnila prasata. Franz spal v místnosti se čtyřmi jinými profesory. Do spánku mu znělo zespodu chroptění vepřů a z boku chrápání slavného matematika.

Ráno nasedli znova všichni do autobusů. Dva kilometry před hranicí byl už provoz zakázán. Byla tu jen úzká silnice vedoucí k hraničnímu přechodu, střežená

vojskem. Zde autobusy zastavily. Když Francouzi vystoupili, zjistili, že Američané je zase předešli a čekají už seřazeni v čele průvodu. Nastala nejtěžší

chvíle. Už je tu zase tlumočník a hádka je v plném proudu. Nakonec došlo k dohodě: čelo průvodu tvořil jeden Američan, jeden Francouz a kambodžská

tlumočnice. Za nimi šli lékaři a teprve potom všichni ostatní; americká herečka se ocitla na konci.

Silnice byla úzká a podél ní byla minová pole. Narazili každou chvíli na zátaras: dva betonové bloky s ostnatým drátem a mezi nimi úzký průchod. Musili j ít v husím pochodu.

Asi pět metrů před Franzem šel slavný německý básník a zpěvák popu, který napsal už devět set třicet písní pro mír a proti válce. Nesl na dlouhé tyči bílý

prapor, který slušel jeho černému plnovousu a odlišoval ho od ostatních. Kolem tohoto dlouhého průvodu pobíhali fotografové a kameramani. Cvakali a vrčeli svými přístroji, utíkali dopředu, zastavovali se, poodstupovali, dřepěli a zase vstávali a utíkali dopředu. Sem tam zavolali jménem na nějakého slavného muže či ženu, takže ti se maně otočili jejich směrem a oni v té chvíli stiskli spoušť.

—18. --Nějaká událost byla ve vzduchu. Lidé zpomalovali krok a ohlíželi se dozadu. Americká herečka, kterou umístili na konec průvodu, odmítla dále snášet potupení

a rozhodla se k útoku. Rozběhla se. Bylo to jako v závodu na pět kilometrů, kdy běžec, který si až dosud šetřil síly a zůstával na konci pelotonu, náhle vyrazí vpřed a předbíhá všechny závodníky.