Читать «Велика лікарська казка» онлайн - страница 14

Když se o tom dozvěděl sultán Solimán, povolal k sobě toho pana Lustiga, koupil od něho šňůru skleněných perel pro princeznu Zubejdu a pak se ho zeptal: “Pane Lustig, podle čeho se u vás pozná pravý a študovaný doktor?”

“To je docela lehké, ” řekl pan Lustig. “Pozná se podle toho, že má před svým jménem dr. Například dr. Mann, dr. Pelnář a podobně. A když nemá žádné dr. , tak to není študovaný doktor, víme?”

“Aha, ” řekl sultán a bohatě obdaroval pana Lustiga sultánkami; víte, to jsou takové dobré hrozinky. A potom poslal do Evropy posly pro doktora. “Ale to si pamatujte, ” kázal jim při loučení, “že pravý a vyučený doktor je jenom ten, který se začíná slabikou dr. Jiného mi sem nevoďte, nebo vám uříznu uši i s hlavou. Tak alou!”

Kdybych měl povídat, co všecko ti vyslanci tou dlouhánskou cestou do Evropy zkusili a zažili, to by byla, pane Magiáš, moc dlouhá pohádka. Ale po mnoha a mnoha útrapách se přece jen ti poslové do Evropy dostali a začali hledat doktora pro princeznu Zubejdu.

Tak ten průvod solimánských poslů, takových hromských mameluků s turbany na hlavách a pod nosem s frňousy tlustými a dlouhými jako koňské ocasy, se dal na cestu černým lesem. Šli a šli, až potkali strejdu se sekerou a pilou na rameně.

“Pámbu zdravíčko, ” pozdravil je ten strejda.

“Dej to pámbu, ” řekli poslové. “Copak vy, strejčku, jste?”

“Ále, ” povídá ten člověk. “Děkuju za optání. Já jsem jenom drvoštěp. ”

Ti pohani zastříhali ušima a pravili: “Vašnosti, to je jiná. Když vy ráčíte být dr. Voštěp, tak vás máme poprosit, abyste štandopede, šupito a presto šel s námi do země solimánské. Pan sultán Solimán se nechá pěkně poroučet a uctivě vás zve na svůj dvůr; ale kdybyste se zdráhal nebo se případně zpěčoval, tak vás tam dopravíme násilím, a to vám, blahorodí, říkáme, nepřejte si nás. ”

“Ale, ale, ” divil se ten drvoštěp, “a co se mnou pan sultán chce?”

“Má pro vás nějakou práci, ” řekli poslové.

“Tak to bych šel, ” svolil drvoštěp. “Já totiž, páni, zrovna hledám práci. Abyste věděli, já jsem do práce jako drak. ”

Poslové na sebe mrkli a povídali: “To se nám, vaše slovutnosti, právě hodí. ”

“Počkat, ” řekl drvoštěp. “Nejdřív bych chtěl vědět, kolik mně pan sultán za mou práci zaplatí. Já sic nejsem drahorád, ale snad pan sultán není držgrešle. ”

Poslové sultána solimánského na to zdvořile odpověděli: “To nevadí, vašnosti, že neračte být dr. Ahorád, – nám je dr. Voštěp stejně vítán; ale co se týče našeho pana sultána Solimána, můžete nám věřit, že on není dr. Žgrešle, nýbrž jenom obyčejný panovník a tyran. ”

“Tak je dobře, ” pravil drvoštěp. “A co se týče stravy, tak já při práci jím jako dravec a piju jako dromedár, víme?”

“Učiníme vše, vzácný pane, ” ujišťovali ti Solimánci, “abyste i v tom ohledu byl u nás zcela spokojen. ”

Nato dovedli s velkou slávou a úctou drvoštěpa na loď a pluli s ním až do země solimánské. Když dopluli, vylezl sultán Solimán honem na trůn a kázal je přivést k sobě. Poslové před ním poklekli a ten nejstarší a nejfousatější z nich začal: